Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde – Jsou technologie opravdu zlé?

Na českém webu se díky lektoru komunikace Zdeňku Okleštěkovi objevil překlad článku amerického psychologa Nicholase Kardanase o nebezpečích digitálních technologií pro děti [1] Digitální heroin: Jak obrazovky mění děti v psychotické feťáky [2]. Děkujeme za tento překlad, je dalším příspěvkem k barvité debatě o vlivu technologií na vývoj našich dětí. Rády bychom se k vybraným pasážím článku vyjádřily, jelikož si myslíme, že se zde původní autor dopouští zavádějících nepřesností.

Již na první pohled vyznívá článek velmi extrémisticky a není pochyb o tom, že mnoha rodičům se může zdát, že autor uhodil hřebíček na hlavičku, když rezolutně odmítá přístup dětí k technologiím. Článek však zmiňuje pouze jednu stranu problému, kterým je možnost vzniku digitální závislosti a s ní spojené psychické problémy. Jde o problém, který nelze v žádném případě zlehčovat, je důležitý, ale v článku nám chybí oba úhly pohledu na danou problematiku. Autor bez citace uvádí několik studií, které podporují jeho názor, avšak opomíjí jiné studie, které jeho tvrzení rozporují. Je samozřejmě možné, že si ve své nové knize Glow Kids [3] počíná opatrněji, ale v článku, kde vytrhuje studie z kontextu, pak technologie působí pouze jako zlo doby a ti z nás, kteří půjčují dětem digitální technologie, vyznívají jako krkavčí rodiče.

Nikdy není vše černobílé. Širší zpracování této problematiky s doporučeními, jak digitální závislosti u dětí předcházet a jak se s ní vypořádat, naleznete na našich stránkách pod názvem Digitální závislost a detox.

Autor článku v obecné rovině píše: “Klíčové je zabránit vašim čtyř, pěti nebo osmiletým, stát se na displejích závislými. Znamená to Lego namísto Minecraftu, knihy namísto iPadu, přírodu a sport namísto televize. Pokud můžete, požadujte, aby vaše škola nedávala dětem tablet či notebook dříve než v deseti letech věku (někteří doporučují až 12 let).” Absolutně souhlasíme s názorem, že jakákoliv smysluplná reálná aktivita (nejlépe vedená, nebo alespoň uvedená, dospělým) je pro děti tisíckrát přínosnější, než aktivita virtuální. Buďme k sobě ale upřímní a přiznejme si, že ne každá reálná aktivita děti rozvíjí, a stejně tak ne každá aktivita na obrazovce (interaktivní nebo pasivně sledovaná) škodí. Pokud dítě použije počítač pro videohovor s babičkou, nutně to neznamená, že si jej pouští jen proto, aby mohl být u počítače. Takové aktivity mohou být naopak přínosné např. pro posilování sociálních kompetencí, a jak ukázala níže citovaná zahraniční studie [4], také pro rozvoj jazyka. Samozřejmě, závislost našeho dítěte na babičce a společných hovorech, není vyloučena. Podobně přínosné pro rozvoj dětí mohou být vhodně použité interaktivní aktivity na dotykových obrazovkách (při osvojování si jazyka nebo při rozvíjení některých intelektuálních dovedností). Podobně prospěšné pak mohou být dobře natočené dětské pořady, které poskytnou i těm nejmenším vhled do některých zajímavých témat. Těmto otázkám se věnujeme v článcích Televize a děti do tří let a Dotykové aplikace pro ty nejmenší – kdy, jak a proč ano nebo ne?

Americká asociace pediatrů [5] se k využívání elektronických zařízení dětmi vyjadřuje ve svých aktualizovaných doporučeních. Obecně by podle nich děti do 2 let neměly přicházet do styku s obrazovkami (TV, smartphone, počítač, tablet) vůbec a u těch starších by se měl čas omezovat na maximálně 1-2 hodiny denně. Avšak – ještě jednou pro zopakování – záleží opravdu na tom, jaké aktivity a programy svým dětem pro tento čas vybereme.

Všichni rodiče by měli také myslet na to, že každá chvilka jejich života se stává modelovým příkladem pro chování jejich dětí. Pokud děti sami uvidí, jak vysedáváme celé dny u počítače nebo s chytrým telefonem v ruce, nemůžeme se divit, že u nich snadno propukne závislost. Je to stejné jako s každým jiným předmětem závislosti: pokud víme, že k ní může docházet, je třeba jeho užívání ohlídat a vědomě dávkovat.

Závěrem si vypůjčíme slova doktora Michaela Riche, který je pediatrem a ředitelem Centra pro vliv médií na dětské zdraví v Bostonu [6] který říká: „Využití technologií je dnes již natolik všudypřítomné, že bychom se měli přestat dohadovat o tom, zda je to dobré či špatné. Musíme je prostě přijmout jako běžnou součást života našich dětí, protože je to pro ně stejně samozřejmé jako dýchání.“ A k tomu doplňujeme, že je třeba se naučit s technologiemi dobře zacházet a zdravě je integrovat do rodinného života. Právě proto jsme založili iniciativu SMARTdudlik, kde se snažíme rodičům pomáhat vyznat se ve světě technologií.

Autorky: Zdeňka Černá, Michaela Slussareff

Zdroje:

[1] Okleštěk, Zdeněk (2016). Digitální heroin podle Dr. Kardarase. Online: http://suctou.zdenekoklestek.cz/muj-blog/digitalni-heroin-k/

[2] Kardaras, Nicholas (2016). It’s ‘digital heroin’: How screens turn kids into psychotic junkies. Online: http://nypost.com/2016/08/27/its-digital-heroin-how-screens-turn-kids-into-psychotic-junkies/

[3] Kardaras, Nicholas (2016). Glow Kids: How Screen Addiction Is Hijacking Our Kids-and How to Break the Trance.

[4] Roseberry, S., Hirsh-Pasek, K., & Golinkoff, R. M. (2014). Skype Me! Socially Contingent Interactions Help Toddlers Learn Language. Child Development, 85(3), 956–970. http://doi.org/10.1111/cdev.12166

[5] Media and Children. (n.d.). AAP. Online: https://www.aap.org/en-us/advocacy-and-policy/aap-health-initiatives/pages/media-and-children.aspx?nfstatus=401&nftoken=00000000-0000-0000-0000-000000000000&nfstatusdescription=ERROR%3a+No+local+token

[6] Center on Media and Child Health (CMCH)

Pokud se Vám článek líbil, poděkujte nám jeho sdílením